O vášni kuřácké

Zbavit se některých závislostí, je pro většinu lidí opravdovým oříškem. A závislost na nikotinu je oříškem pořádně tvrdým. Jde vždy o souhrn mnoha zkušeností, rozhodnutí a podvědomých programů. Je zažitý názor, že nemůžeme s kouřením přestat ze dne na den, protože pak zažijeme nepříjemný abstinenční stav.

Že ani tohle není pravda a vše jsou jen a jen podvědomá nastavení, potvrzuje příběh Věrky:

“Jsem žena vášnivá. Ve všem. Když mě něco baví, dělám to ráda, často a pořádně. A mezi moje vášně patřilo i kouření. Byla to taková zvláštní vášeň. Nekuřák nepochopí, ale mě to táááák strašně chutnalo… A nikdy jsem neměla dost.

Byla jsem dost silná kuřačka – potřebovala jsem k životu nejméně dvacet cigaret denně, když se někde sedělo večer, tak dalších dvacet. Ráno jsem otevřela oči, uvařila kafe a šla kouřit.

Někde vevnitř jsem věděla, že to není dobře, že mi to škodí, že mi to ubírá energii. Ale ten požitek vždycky vyrovnal pochybnosti.

Kouřit jsem začala v šestnácti letech a bylo několik období v životě, kdy jsem nekouřila, zcela dobrovolně a bylo mi dobře. Bylo to období těhotenství a kojení – cca 2 roky. Období zamilovanosti do nekuřáka cca 3 roky jednou období, kdy jsem chtěla přetnout komunikační vazby s kuřákem, se kterým jsem žila – cca 4 roky. Na začátku těchto období jsem si vždycky řekla – A DOST.

Ale celou dobu co jsem nekouřila, se mi o cigaretách zdálo, ráno jsem se probouzela s chutí cigaret v puse, musela jsem se strašně snažit, abych si znovu nezapálila. Vždycky jsem se k té dobré cigaretě vrátila v těžkých chvílích, kdy mi dělala kamarádku a berličku. Seděla jsem, kouřila, jenom tak si přemýšlela a bylo mi, ač jsem byla na „dně“, zase aspoň trochu dobře. Byl to klam, ale to jsem neviděla.

A pak jsem začala chodit k Mirkovi na kurz a do života mi vešly metody, se kterými nás naučil pracovat. Tak jsem si řekla, že to tedy zkusim. Vzala jsem si lejstra (postupy) z kurzu, cigarety, kafíčko a šla se pohodlně usadit na půdu, kterou jsem sama sobě vyhradila ke kouření. A jak jsem tak kouřila a popíjela kávu, četla jsem si otázky a zároveň na ně sama sobě upřímně, v klidu a pohodě odpovídala (otázek bylo tolik, že mi to pohodové vysedávání trvalo asi týden). Ale jeden večer jsem se rozhodla, že tahle krabička cigaret je poslední a dokouřila jsem ten zbytek v ní, protože uznáte sami – plýtvat se nemá.

A přišel nový den. A světe div se – nedostavil se žádný absťák, nezačala mě bolet hlava, neměla jsem sucho v krku, nebyla jsem podrážděná. Naopak měla jsem víc energie a bylo mi krásně.

A tak je to už půl roku. Nemám svoje staré známé kuřácké sny. Když sedím ve společnosti kuřáků nejsem podrážděná, nemoralizuju, cigarety mi nesmrdí, ale nemám na ně žádnou chuť. Jsem taková vyrovnaná. A mám krásný pocit – tak tohle se mě už vůbec netýká. A opravdu věřim, že takhle už to bude pořád.

Píšu to s láskou, určitě z toho cítíte, že jsem ty cigaretky měla fakt ráda a bývalo mi s nima dobře. Ale teď jsem fakt moc ráda, že jsem je ze svého života nechala odejít. Vůbec mi nechybí a nechápu co jsem na nich měla. Beru to tak, že to byla životní zkušenost se závislostí. Už se nenechám něčím nebo někým ovládat.”

Jak je vidět, i silný kuřák může snadno přestat kouřit. Nemusí se stranit kuřácké společnosti a bojovat s bývalou závislostí. Podvědomá nastavení, ač se nám zdají být nezměnitelná, se změnit dají. Stačí jen vědět, jak na to a závislost zmizí sama od sebe.