Mirek Vojáček
Většinu lidí musí potkat nějaké nepohodlí, nepřízeň osudu, aby se sebou začali něco dělat. Nejsem výjimkou. Měl jsem všechny předpoklady pro to být šťastný, měl jsem vždy práci, vydělával tolik peněz, abych si mohl dovolit to, co jsem chtěl, měl jsem rodinu a přesto nebylo něco v pořádku. Moje pocity mi říkaly, že je něco špatně, že se necítím vůbec tak dobře, jak bych chtěl. Žádné stavy trvalé pohody a štěstí se nekonaly. Spíše neustálý útěk před negativními emocemi.
A to byl hnací motor mého osobního rozvoje. Druhým akcelerátorem bylo blízké setkání se smrtí. Smrtí mé maminky. Zemřela na rakovinu a dlouhé měsíce předtím nepřetržitě trpěla. Odlidštěná tvář našeho zdravotního systému mi tehdy ukázala, co umí udělat s pacientem. Nikoho nezajímalo, co cítí, co chce, co by jí pomohlo více než všechny ty výkony, kterými ji zahrnuli v nemocnici. Tehdy jsem si řekl, že najdu způsob, jak lidem zmírnit jejich utrpení.
Proto dnes pracuji jako lektor. To, co jsem se naučil, pochopil, ale především to, co jsem sám prožil, předávám ostatním. Zjistil jsem sám na sobě, že to všechno funguje. A ti, které všechno učím, na to velmi brzy také přijdou. Ale abych nepředbíhal. Všechno začalo někde jinde. Dnes už vím, že cesta, za tím, co dělám, byla neméně důležitá.
Od umění k reklamě
První skutečné učitele svého života jsem potkal na Akademii výtvarných umění. Tři z nich mě opravdu poznamenali, jak profesně, tak lidsky. Prvním byl Bedřich Dlouhý, který mě naučil bedlivě naslouchat. Pak Zdeněk Beran, kterému s láskou děkuji za všechen čas, který jsem v jeho tolerantní přítomnosti mohl strávit. A konečně Milan Knížák, u kterého jsem sice nestudoval, ale byl to on, kdo mi ukázal, že i umělec a tvůrce může být skvělým manažerem i vizionářem.
… od reklamy do kostela…
Jenže, když jsem skončil se školou, chtěl jsem vydělávat velké peníze a nevěřil tomu, že malováním obrazů bych se dokázal uživit. Proto jsem začal pracovat ve velkých reklamních agenturách.
Byla to tvrdá škola. Trvalo mi dlouhých dvanáct let, než jsem si uvědomil, co doopravdy nechci, ale pak už to se mnou šlo ráz na ráz. Udělal jsem krok do neznáma a opustil práci, ve které jsem dobře vydělával, svou rodnou Prahu a odstěhoval se i s rodinou do polorozpadlého statku v jižních Čechách. Jezdil jsem restaurovat kostely na severní Moravu a postupně se vzpamatovával a snažil se najít vnitřní klid.
… a k vnitřnímu klidu
Hledal jsem, co by mě dostalo ze špatných nálad a stavů beznaděje. Studoval jsem východní filosofie, začal cvičit jógu a časem i meditovat. Setkal jsem se s těmi nejinspirativnějšími duchovními učiteli, kteří navždy ovlivnili můj pohled na svět a jeho fungování, protože sami již vykročili za hranice ega. Jsou jimi lama Ole Nydahl, JS 17. Karmapa Thinlä Thaje Dordže, Namkhai Norbu a Šrí Mooji. A četl jsem ty nejlepší současné autory, kteří mi ukázali zase ty své pohledy na svět.
Začal jsem se cítit lépe, ale stále to nebylo to pravé. Pochopil jsem, že potřebuji něco, co mi pomůže v každodenních těžkostech. A nakonec jsem to také našel. Základem byl svalový test, kterým se dostaneme snadno ke všem informacím ve své trvalé paměti a následné zpracování vzpomínky. Pochopení a rozhodnutí začala měnit vše, co se do té doby zdálo trvalé. Tehdy dozrál čas k tomu, abych konečně všechno, co jsem zjistil a co mi fungovalo, začal předávat dál. Našel jsem své životní poslání, práci, která mě skutečně baví a ještě k tomu pomáhá mně, mé rodině i lidem, kteří mě vyhledají, k lepšímu životu.
Ještě jedna velká inspirace
Ještě jedna velká inspirace je v mém životě. Je to má rodina. Moje žena Veronika, která pomáhá ženám připravit se na porod a mateřství a která je mým druhým já. Jak by ne. Je ženským protikladem k mému mužskému principu. A jedno bez druhého prostě nefunguje. A samozřejmě také naše děti Zuzanka, Bětka a Kubík, které se projevují jako opravdu velcí učitelé nás obou. Jen díky nim jsem přehodnotil pohled na výchovu a vnímání dětí, pomáhají mi k mnoha překvapivým zjištěním, která předávám dalším rodičům, aby i jejich potomci dostali lepší šanci pro svou budoucnost.
Dnes už vím, jak se poučit z každé situace, která se objeví, z každého setkání, ale i z fyzické bolesti a dokonce i nemoci. Všechno má své významy, které mohu využít ke svému vlastnímu růstu. K tomu, abych se cítil dobře celý den. A také vím, že po celý zbytek života to bude stále lepší a lepší. A to přeji i všem ostatním lidem.
Kontaktujte mě
Pokud máte něco na srdci, neváhejte mi napsat. Po kliknutí na tlačítko můžete svůj vzkaz napsat do formuláře a jednoduše odeslat.