Paradox vitamínu C
aneb Goebbelsův syndrom

Kouření je vášní, ale i prokletím.

Představte si, že je tu fenomén, který lidem znemožňuje dosáhnout štěstí, radosti, spokojenosti a dokonce i zdraví. Říkejme mu Paradox vitamínu C.

Všichni víme, že vitamín C je prospěšná, život podporující látka. Má oproti většině ostatních vitamínů tu výhodu, že se jím nemůžeme předávkovat. Jeho nadbytku se naše tělo jednoduše zbaví.

Každý ví, že když jsme unavení, nemocní, máme chřipku, virózu, angíny nebo řadu dalších potíží, měli bychom vitamín C užívat pravidelně. Když si ho koupíte, doporučená dávka je 0,125 gramu denně.

Ale teď si jednoduše představte, že to vám nepomůže. Jestli se však chcete nemoci opravdu zbavit během jednoho dvou dnů, musíte si vzít přibližně 7 gramů vitamínu C denně. To je 56 krát víc než je obvyklé.

A teď pozorujte svou mysl. Jste z téhle informace nadšení a ochotní při nejbližších zdravotních potížích do sebe vpravit, místo jedné odměrky s vitamínem, odměrek šest a navíc pětkrát denně?

Nebo se vám teď v mysli objevily myšlenky typu: „To je blbost. Co je to za nesmysl? To si tedy nedokážu představit. Vitamín je tak kyselý, že ho do sebe nedostanu. To je zas nějaký fejk. Vezmu si ho, ale nanejvýš odměrku třikrát denně. Ještě mi to nějak uškodí!“ A možná vás napadnou ještě další odmítavé postoje. Uděláte to, ale zázračný léčebný efekt se zkrátka nedostaví.

A tady jsme se dostali k Paradoxu vitamínu C. Tenhle paradox můžeme aplikovat na všechny činnosti i prostředky, které nám mohou skutečně pomoci z jakýchkoliv potíží. Všichni touží po spokojeném naplněném životě plném smysluplné aktivity a zdraví.

„Co nám to ten stařík říká? To si může dovolit snad jen on.
My na takové hlouposti přece nemáme čas!“

Pokud lidem nabídnete to, co jim skutečně pomůže, zvolí raději variantu, která je k tomuto ideálnímu stavu neposune ani o píď. Raději budou setrvávat v tom, co dobře znají, i kdyby měli trpět celý zbytek života.

Na vině je naše mysl, tedy rozum. Ten je vždy chytrý jak rádio. A pokud zjistí, že by se mělo něco změnit, třebaže k lepšímu, tak nasadí veškerou svou propagandu, aby takové snahy o pozitivní změnu zarazil. A je v tom lepší než ministr propagandy Goebbels. Konečné lži, kterou mysl převlékla za pravdu, uvěříme, i kdybychom měli za ni trpět celý zbytek života.

Příkladem mohou být třeba stále vysmátí a přesto soucitní Dalajláma nebo Šrí Mooji. Co by řekla naše mysl na jejich radu, že budeme stejně veselí, když budeme každý den meditovat? Už to slyším: „Co nám to ten stařík říká? To si může dovolit snad jen on. My na takové hlouposti rozhodně nemáme čas! My musíme přece žít!“

A tak si většina světa užívá svých nepřetržitých stavů zmatenosti a hrubých vášní, i když jsou tu jednoduché prostředky, jak se z těchto stavů navždy dostat.

Proto také většina lidí, díky svému „ukecanému“ rozumu, trpí dlouhodobě chronickými nemocemi a léta do sebe vpravují hory prášků. A přesto, že se jejich stav nelepší, nezvolí nic jiného. Ačkoliv se už dávno ví, že nemoci jsou psychosomatické. Takže vyřešíte-li psyché (duši), soma (tělo) se uzdraví velice snadno a samo.

Když jste se teď s Paradoxem vitamínu C neboli Goebbelsovým syndromem seznámili, máte konečně možnost svého velmi osobního ministra propagandy umlčet. Nechte ho, ať si říká, co chce. Ať si vymýšlí velmi pravděpodobné lži. Nechte ho ať si vás klidně zastrašuje. Vy se vydejte na cestu za tím, co je pro vás nejlepší. Máte to totiž přímo před nosem a dokonce ve svých rukách.

I váš život má své skryté příběhy. Objevte je a naučte se psát takové, které přinesou radost do vašeho života.

Chci znát své příběhy